„Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“ Jednoduchá zásada vzájemnosti v jednání mezi lidmi různého původu, jestliže používají samostatné myšlení a dobrý smysl. Několik takových lidí osobně znám, 2 z nich vám představím.
Vybírám si přátele dle chování a ne dle původu
Rozhodla vám představit dvě osobnosti, kterých si velice vážím pro jejich dobrý smysl a úsilí, které pro naši společnost přináší. Oba dva měli tento týden narozeniny – jaká náhoda ?!? Oběma jsem ze srdce popřála vše nejlepší.
Co máme společného?
Všichni tři jsme v Itálii legálními imigranty a tato zem je pro nás domovem. Za mě mohu říci, že já mám domovy dva a na obou mi velmi záleží. Všichni Itálii milujeme (někdy se mi zdá, že více než mnoho italských občanů) – její historické bohatství, gastronomii, umění a přírodu , ale i různorodost nářečí, a místních zvyků, plynoucích z tisíciletého vývinu místní kultury, kterou je třeba chránit a zachovat. Každý z nás pochází odjinud a přece máme podobné názory … spojuje nás totiž dobrý smysl.
Toni, první afroitalský Senátor
Toni Chike Iwobi (*26. dubna 1955, - Gusau, Nigerie) je politik - naturalizovaný Ital, první afroital který byl zvolen do Senátu. Narodil se v Gusau v severní Nigérii, je synem katolické rodiny anglického mateřského jazyka.
Zatímco byl ještě teenager, přestěhoval se do Spojených států amerických, kde získal vysokoškolský titul z informatiky. Do Itálie přijel v roce 1976, nejprve v Perugii, se studentským vízem a poté se natrvalo přestěhoval do městečka Spirano, kde začal podnikat. Získal také diplom z Obchodní administrativy v Manchesteru a další z Účetní analýzy v Itálii - Treviglio.
Iwobi založil v roce 2011 společnost Data Communication Labs s.r.l. a pracuje pro nemocnici v Treviglio. Dříve pracoval v letech 1980-1981 pro společnost CimiMontubi, poté pro AMSA (Milanese Environmental Services Company) a pro společnost Roveredo ve Švýcarsku.
Inspirovaný nigerijským federalismem a fascinován myšlenkami Gianfranca Miglio, v roce 1993 se zapsal do Ligy severu a byl zvolen do městské rady Spirano až do roku 2014. V letech 2010-2014 byl i radní referent pro Sociální služby a předseda Výboru pro kulturu, kde pořádalí kurzy bergamského dialektu a místní toponomastiku -(toponymie) je nauka o místních jménech (toponymech) . Od roku 2014 je vedoucím Federálního oddělení pro imigraci a bezpečnost Ligy - jmenoval ho tajemník Ligy - Matteo Salvini.
V italských politických volbách v roce 2018 byl zvolen senátorem a stal se prvním černým senátorem v historii Itálie.
https://it.wikipedia.org/wiki/Toni_Iwobi
Poznámka: slovní spojení „černý senátor“ Toni sám používá a sdělil mi, že na tom nevidí nic špatného, také proto, že se bíle opravdu nevidí - má smysl pro humor. Děkuji Tonimu za jeho rady, pečlivost a zodpovědnost v jeho práci .
Magdi - bezedná studnice vědomostí
Magdi Cristiano Allam (*22. dubna 1952 – Káhira, Egypt) je italský novinář, politik, spisovatel a komentátor egyptského (arabského, muslimského) původu.
Narodil se v Káhiře v roce 1952, kde studoval u komonských mnišek a salesiánských kněží. Od roku 1972 žije v Itálii a od roku 1987 je hrdě občanem Itálie.
Ač syn muslimských rodičů, islámskou víru nikdy vážně nepraktikoval a zastává názor, že islám je svou podstatou postaven na násilí. Je vášnivým obhájcem Izraele a ostrým kritikem islámských radikálů.
Od roku 2003 žije pod stálou policejní ochranou (první výhrůžky smrtí obdržel po ostrém odsouzení Hamásu a sebevražedných teroristických útoků).
V roce 2008 konvertoval ke katolicismu, 22. března 2008 jej během velikonoční vigilie pokřtil papež Benedikt XVI.
Dne 25. března 2013 pak v italském deníku Il Giornale vyšel článek v němž veřejně oznámil, že se zříká Římskokatolické církve, aby vyjádřil nesouhlas s měkkým postojem církve k islámu a málo důraznému vymezování se vůči muslimskému náboženství, které považuje za pouhou „ideologii násilí“. Také dodal, že zůstává křesťanem, ale že již více nevěří v církev.
Magdi Cristiano Allam založil dne 28. listopadu 2009 politické hnutí Io amo l’Italia - Miluji Itálii . Od července 2009 byl členem Evropského parlamentu ve skupině ELD.
Od roku 2003 do roku 2008 byl zástupcem ředitele novin Corriere della Sera. Od roku 1996 byl redaktorem a zvláštním zpravodajem novin "La Repubblica". Absolvent sociologie na univerzitě La Sapienza v Římě.
V Současné době vydává velmi zajímavé knihy o Islámu:
- Il Corano senza veli – Korán bez závojů: Zjistíte, že Aláh není jediný bůh judaismu a křesťanství, ale jeden z 360 idolů arabského polyteistického Pantheonu.
- Maometto e il suo Allah - Mohamed a jeho Alláh: Magdi Cristiano Allam nám říká, kdo byl opravdu Mohamed, se stejnými slovy, které řekl sám Mohamed.
- Io e Oriana – Já a Oriana: kniha o jeho spolupráci a rozhovorech s Orianou Fallaci – vydaná v roce 2016,10 let od jejího úmrtí (15.09.2006)
- a další ...
Pro nakladatelství Mondadori zveřejnil:
- Europa Cristiana Libera. La mia vita tra Verita e Liberta, Fede e Ragione, Valori e Regole (2009) - Evropa křesťanská a svobodná. Můj život mezi pravdou a svobodou, víra a rozum, hodnoty a pravidla (2009)
- Grazie Gesu. La mia conversione dall’islam al cattolicesimo (2008) - Děkuji Ježíši. Můj přechod z islámu k katolicismu (2008)
- Viva Israele. Dall’ideologia della morte alla civilta della vita: la mia storia (2007) – Ať žije Izrael. Od ideologie smrti k civilizaci života: můj příběh (2007)
- Io amo l’Italia. Ma gli italiani la amano? (2006) - Miluji Itálii. Ale milují ji Italové? (2006)
- Vincere la paura. La mia vita contro il terrorismo islamico e l’incoscienza dell’Occidente (2005) - Překonat strach. Můj život proti islámskému terorismu a nezodpovědnost Západu (2005).
Získal řadu národních a mezinárodních ocenění:
- Saint-Vincent - Svatý Vincent za žurnalistiku
- Ambrogino d'Oro města Milána
- Mezinárodní cena Dan David a Mass Media Award (American Jewish Committee) - Cena médií amerického židovského výboru
https://www.magdicristianoallam.it/
Magdi je velmi koerentní člověk. Tím, že se nechal pokřtít, věděl, že riskuje svůj život, ale i přesto to udělal a potom co viděl, že katolická církev nechává křesťany napospas muslimům, tak se od ní veřejně odvrátil. Dokáže výborně vysvětlit cokoliv tak, aby tomu všichni porozuměli. Každé setkání s ním je pro mě velkým přínosem, za což mu také velice děkuji.
A jsme opět u Zlatého pravidla. To vyjadřuje lidskou zkušenost, že základem dobrých vztahů je schopnost představit si sebe sama na místě druhého: „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“ Jestliže se někdo chová přívětivě a upřímně, tak je mezi mými přáteli vítán a to platí pro všechny slušné lidi úplně stejně.
Na druhou stranu někdo, kdo by se choval neférově a nebo dokonce nějak ohrožoval mě a nebo osoby mě drahé, nemůže očekávat že nastavím tvář. „Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem“ – tak to po mě opravdu nikdo nemůže chtít. Za prvé potravinami neplýtvám a za druhé nejsem naivka. Toto pořekadlo platí pouze mezi slušnými křesťany a to jenom někdy… ostatní tě mají za slabocha a dovolí si ještě víc … Určitě se to nikdy nedá aplikovat v globálním měřítku vůči někomu, kdo má nastavené myšlení úplně jinak a má naprosto rozdílné priority. To se děje ve dněšní Evropě, která je stále více ubíjena ve jménu „Pravdy a lásky jediné“ a je slepá k jasným komportamentálním signálům některých „nových občanů“ … Aby mohla jakákoliv společnost fungovat, tak musí aplikovat stejná pravidla pro všechny a vyžadovat jejich plnění ... bez rozdílu!
